KRÁLOVSTVÍ JAKO HOSTINA

Drazí,

dnes se dostávám k psaní ještě později než obvykle. Připravujeme právě k tisku knihu Johna Stotta Rok s Biblí a jako obvykle to znamená mnohem více práce, na kterou je mnohem méně času, než člověk předpokládal. Ale věřím, že výsledek bude stát za to (kdybyste se chtěli dozvědět více, mrkněte sem)...

Jak víte, minulý víkend jsme s Ondřejem a Mathiasem byli v Irsku navštívit naše spřátelené společenství Holy Trinity v Dublinu. Tuto neděli vám o tom něco povíme a i pár fotek snad ukážeme. Velkou radost mi v poslední době dělá to, že řada z nás se začíná porůznu setkávat i mimo neděli. 

Ať je to výlet na festival, setkání doma, někde na pivě, anebo "italská párty" v klubu Hálkova, věřím, že právě při takových setkáních prorůstáme ve skutečnou duchovní rodinu, v tkáň Kristova těla spředenou z upřímných vztahů, a tedy v to, co by asi měla být "církev". Těchto příležitostí a možností bude do budoucna víc a něco o nich uslyšíme i tuto neděli.

V našem procházení Matoušova evangelia se dostaneme už k začátku 22. kapitoly, kde je další Ježíšovo podobenství o Božím království. Tentokrát je vylíčeno jako královská svatební hostina, na kterou jsou pozváni všichni lidé - dobří, a dokonce i zlí. Vše je připraveno, stačí, když pozvaní přijdou hodovat. Což je ale některým jaksi zatěžko. Někteří se dokonce naštvou a začnou být agresivní. Jiní přijdou, ale ne ve vhodném oděvu, což se v závěru příběhu ukáže jako velký problém. Co tato Ježíšova historka plná paradoxů může znamenat dnes pro nás? Uměli bychom si vůbec užít hostinu ve společnosti "všech" lidí? A co že si to máme obléci?

To si povíme v neděli (a obléknout si můžete, co chcete). Naše hostina v MoHo bude poněkud skromnější než ta, o které uslyšíme, ale vezměme to aspoň jako malou ochutnávku. Koneckonců, v Božím království "nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém." (Řím 14:17). A na sdílení této radosti, pokoje a spravedlnosti v Duchu se těším nejvíc.

Můžete-li, pozvěte přátele. O tom to koneckonců celé je :-)

Krásný a požehnaný víkend všem,
Saša

Cesta násilí a cesta pokoje

Drazí,

je tu pátek, a tak se zase ozývám, abych vám popřál krásný den a pozval vás na naši přátelskou bohoslužbu v Mosaic House.

Pod vlivem různých zpráv z blízkého i vzdáleného okolí (ve věku televize, internetu a facebooku se tento rozdíl poněkud vytratil) jsem se tento týden musel zamýšlet nad všudypřítomným násilím v jeho rozmanitých formách. Tak například: Včera ráno v Americe proběhla velmi kontroverzní poprava Troye Davise, proti které protestovaly statisíce lidí, většinou křesťanů (včetně papeže nebo bývalého prezidenta - a aktivního baptisty - Jimmy Cartera). Troy ve svých posledních slovech trval na své nevině a modlil se za Boží milosrdenství - ne pro sebe, ale pro ty, kdo ho poslali na smrt... Nebo: Jeden kamarád během tohoto týdne dvakrát viděl zemřít člověka v dopravní nehodě (v druhém případě to byla sebevražda)... Nebo: Jistý český moderní kazatel zveřejnil na webu svůj článek o "nebezpečné církvi" s tím, že právě taková má církev být (konfrontační a "silná"). Právě z jeho bohoslužby bylo týž týden několik lidí násilím vyvlečeno, poté, co z nejasných důvodů dostali "zákaz vstupu"... Mohl bych pokračovat dál a dál a každý z vás by si asi vzpomněl na další podobné věci, které nás neustále potkávají.

A tak si říkám, jak je cenné, když v tomto světě - krásném, ale krutém, rozmanitém, ale rozbitém, můžeme být účastníky zázraku milosti, milosrdenství a pokoje v Kristu a v rodinném kruhu Jeho učedníků. Čím jsem starší, tím víc tyhle Boží dary oceňuji (zpočátku mě před lety zajímaly spíše "vize", cíle a výsledky...). A tak jsem vděčný za tu milost, kterou v poslední době můžu společně s vámi prožívat. Za společenství nedokonalých, ale Kristu oddaných "přátel na cestě" proměňovaných Jeho láskou. Na tomto světě máme jen jeden život, pojďme ho tedy žít tak, aby to stálo za to. Nenechat se vláčet či strhnout životním stylem a systémem kolem nás, ale následovat Ježíše na jeho radikální cestě lásky a pokoje.


Tuto neděli povede naši bohoslužbu Tomáš Janda, který se spolu s dalšími přáteli v posledních měsících stal už pravidelným účastníkem našich setkání. Já s Ondřejem a Mathiasem totiž budeme v irském Dublinu na návštěvě našeho "sesterského" společenství Holy Trinity, které vzniklo letos o Velikonocích a se kterým máme mnoho společného. Už teď je mi líto, že nebudu moci být ve stejnou chvíli na dvou místech! Tomáš je sice nenápadný a tichý, ale nezdá se! :-) Několik let např. vedl Kurzy Alfa v celé ČR a jak jsem ho poznal, je to požehnaný Boží člověk. Tak na nás prosím v neděli společně myslete, ať v Dublinu nabereme nějakou tu moudrost a milost i pro Prahu. My budeme ve stejnou dobu s našimi irskými sourozenci myslet a modlit se i za vás!

Požehnaný a pokojný víkend všem.

V Jeho lásce,
Saša

KRÁLOVSTVÍ OUTSIDERŮ

Drazí,

je krásně slunečné páteční odpoledne - čas, abych vás znovu pozdravil...

Za chvilku vyrážíme s pár přáteli Tomášovým obytňákem na víkendovou akci "Freak Party" v České Třebové. Jsem tam pozván vést pár seminářů a taky festivalovou půlnoční bohoslužbu, a tak přemýšlím nad tématem ke kázání nejen v neděli v Praze ale i v sobotu na festivalu. Jedná se o už několikáté každoroční setkání (většinou) mladých křesťanů, kteří často nějakým způsobem nezapadají do běžné "církevní kultury". Asi bychom je mohli snadno označit za příslušníky alternativních "subkultur". 

Jistě, ale na druhou stranu, nejsou spíše často "normální" křesťané vnímaní jako zvláštní a podivná subkultura? Co je dnes normální - např. piercing a tetování nebo tesilky a kravata? Kdo je IN a kdo je OUT? Židovská odpověď na tuto otázku je: Rozhodně ano! 

Jinými slovy - záleží na perspektivě. A nás samozřejmě nejvíc zajímá Ježíšova, Boží perspektiva. V minulých dvou týdnech jsme mluvili o odpuštění a smíření, tentokrát se dostaneme k dalšímu velkému biblickému tématu: přijetí.

V našem letošním procházení Matoušova evangelia přicházíme do 19. a 20. kapitoly. Těsně před svým triumfálním vjezdem do Jeruzaléma zde Ježíš opakovaně zdůrazňuje: "Mnozí první budou poslední a poslední první." A co my? Kde jsme? První nebo poslední? In nebo out? Nahoře nebo dole? A kde to vlastně je? (Opravdu chodí Australané vzhůru nohama?) Tyto otázky chci nadhodit zítra mezi křesťanskými alternativci a v neděli mezi námi v MoHo. Základní otázkou je: Byl (je, bude) Ježíš "in"? A záleží vůbec na tom?

Vítejte v království outsiderů!

Věřím, že s pomocí Ducha svatého přijdeme těmto věcem společně aspoň trochu na kloub - jako obvykle od 17 hod v Mosaic House, Odborů 4, Praha 2.

Požehnaný víkend!
Saša

Víc než "jen" odpuštění?

Drazí,

tak už se většina z nás zabíhá do poprázdninového pracovního tempa. I když vysokoškolákům většinou ještě rok nezačal a někteří možná ještě využíváte zářijových nabídek k rekreaci, my ostatní (hlavně rodiče školních dětí) jsme už konfrontováni drsnou realitou začínajícího podzimu.

V Mosaic House nám nová sezona začala minulou neděli velmi mile - už tím, že se nás sešlo rekordních 30 duší! Proud nových, většinou mladých tváří se nezastavil a moc se těšíme na všechny proměny, které tento proud našemu vznikajícímu společenství přinese.

Četli jsme podobenství o dvou dlužnících (Matouš 18:21-35) a zamýšleli se nad zásadním tématem Ježíšova učení a vůbec Božího království, jímž je radikální odpuštění (hříchů, vin, dluhů, povinností). "Dluh", který každému z nás byl odpuštěn, je nepředstavitelný. Částku, o které Ježíš v tomto podobenství mluví, bychom nesplatili ani za 200.000 let práce! Kdo ví, že je mu hodně odpuštěno, hodně miluje. A třeba taky může hodně odouštět sám. A třeba taky bude mít "happy day" jako tenhle brazilský klouček, který na YouTube překvapil celý svět:

Tuto neděli ještě u tohoto tématu zůstaneme a budeme se ptát: Existuje ještě něco víc než odpuštění? Věřím, že ano, a že tím "něčím" je smíření. Smíření lidí s Bohem, lidí mezi sebou a samozřejmě se sebou samými je, jak věřím, cílem Ježíšovy služby a oběti a vůbec přicházení Božího království na svět. Podíváme se proto mj. na text 2Kor 5:17-21 a také na hebrejský koncept míru, harmonie, naplnění a štěstí skrývající se ve známém slůvku "šalom".

Už se nemůžu dočkat. Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni. Jako obvykle nás čeká chutné občerstvení a aspoň trochu se postaráme i o příchozí děti. A možná nás nějakým kouskem překvapí i náš hostitel Mathias :-) A kdo ví, co všechno dalšího pro nás bude připraveno naším nebeským Otcem skrze Ducha svatého.  Už se nemůžu dočkat.  Jako obvykle od 17 hod, Odborů 4, Praha 2.

Šabat šalom! 

Saša