středa 28. prosince 2011

Ať je váš rok prostě... Boží!

Drazí,

jsem Bohu moc vděčný za rok, který právě končí. Pro mnohé z nás to nebyl zrovna snadný rok. Leccos jsme letos prožili, snad i protrpěli a určitě i leccos prošvihli. Ale věřím, že nejsem sám, kdo při pohledu zpátky vnímá rok 2011 jako rok Boží milosti, slitování a nových šancí. 


S mnohými z vás jsme se koneckonců tento rok poznali - a za to jsem Bohu vděčný především. Jak už jste mě mnozí slyšeli říct, čím jsem starší, tím více se mi zdá, že "vztahy jsou víc než vize". Jinými slovy - že největší bohatství, kterého v životě můžeme nabýt, je, když se z "on" (nebo "ona") stane "ty" - a pak dokonce "my".

Tuto neděli nebudeme mít bohoslužbu, ale pokud máte možnost, chtěl bych vás povzbudit k účasti na některých bohoslužbách ve vašem okolí, ať už budete v Praze, na horách nebo někde jinde (my s Katkou a Klárou třeba u přátel v Antverpách).

Uvidíme se tedy v Café Louvre až v neděli 8. ledna. Do té doby vám všem přeju dobrý závěr roku a ať je ten nový ještě lepší, ještě víc prožitý v Jeho dokonalé vůli. A díky za to, že jsme v tomto roce mohli jít Jeho cestou společně!

V Něm,
Saša

neděle 25. prosince 2011

Boží hod vánoční - s bratry a sestrami bez domova

Drazí,
končí smutný týden, kdy prožíváme odchod Václava Havla, ale i vděčnost za vše, co pro nás znamenal. Věřím, že zároveň tento týden znamenal pro naši společnost obrovský impuls Božího Ducha. Mj. došlo k rehabilitaci Havlova kréda o lásce a pravdě vítězící nad lží a nenávistí - kréda, které bylo ještě před týdnem pro mnoho lidí v kategorii nevyslovitelných, trapných, směšných frází. Také se zdá, že tisíce lidí znovu prožily sounáležitost a jakési povznesení, jaké jsme od dob Sametové revoluce neměli mnoho možností prožít.

Tuto vánoční neděli mnozí z vás tráví mimo Prahu. Vás, kdo máte možnost se sejít a chcete oslavit Kristovo narození společně, srdečně zvu do střediska Naděje v Bolzánově ulici (pod dálnicí vlevo vedle Hlavního nádraží). Od 16 hodin tu proběhne bohoslužba pro lidi bez domova, při které se počítá s naší návštěvou. Budou prý vděčni zejména za naše svědectví o Kristu. Jídla i oblečení prý bude dost, nic tedy přinášet nemusíme (ale jistě nějaký ten dáreček přinést každý může, bude-li chtít).

Prožít Vánoce s lidmi bez domova je velmi biblické, odpovídající reáliím Kristova narození v chlévě, když pro něj na světě nebylo nalezeno místo. Toto betlémské miminko ale vyrostlo, aby nakonec poskytlo domov nám všem. A tak, i když budeme o Vánocích doma, pokusme se něco z tepla a vřelosti našeho nebeského domova prožít a podělit se o ně s našimi blízkými i vzdálenými.
"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!" (Lukáš 2:14)

V Jeho lásce
Saša

pátek 16. prosince 2011

Vánoční agapé a pár překvapení

Drazí,

dnes vás nebudu unavovat dlouhými úvody. Tedy krátce: Jste srdečně zváni na naše už čtvrté adventní setkání v Café Louvre tuto neděli 18. prosince - jako obvykle od 17 hodin. 

Oproti obvyklé formě si ale chceme tuto poslední neděli před Vánoci udělat trošku jinou. Podobně jako první křesťané pojímali své bohoslužby jako oslavy či hostiny (jejich setkáním se říkalo agapé, "hody lásky"), tak i my chceme tuto sváteční neděli pojmout jako určitou "hostinu". 

Kromě vánočně laděného občerstvení budeme mít možnost těšit se hlavně z darů, kterými jsme my jedni pro druhé. Připravují se např. různá hudební překvapení, ale nejen ta. Pár z přítomných přátel se s námi podělí o příběhy ze své osobní cesty, která je mimojiné zavedla právě mezi nás do Louvre. Jedno z překvapení chystaných na tuto neděli se týká i délky (resp. krátkosti!) mého kázání - ale nechci nic slibovat, je to i na vašich modlitbách! :-))) Také děti jsou více než vítány - program bude "stravitelný" i pro ně.

Takže - přijďte natěšeni a pojďme spolu oslavit ten největší Dárek, jaký jsme kdy mohli dostat - a poděkovat za něj Tomu, který je nazýván Dárcem života.

Moc se těším - na vás všechny a na Jeho přítomnost mezi námi.

V Jeho lásce
Saša

pátek 9. prosince 2011

"TaCesta goes public..."


Drazí,
jak od mnohých z vás slyším, přechod do Café Louvre se asi moc podařil. Zdá se, že nejde jen o posun geografický, ale i o posun jaksi do "veřejného prostoru" (jak se vyjádřil kamarád Allan z New Yorku, "TaCesta goes public!"). 

Zároveň se nás od té doby schází výrazně více (jak je vidět i na fotkách - více jich je na našem facebookovém profilu). Což rozhodně není na bohoslužbách to nejzásadnějí, ale může to být příjemné a povzbuzující :-)

Další jistě příjemnou novinkou je živá hudba. Po Majdě Kopecké, jazzovém objevu sezóny, nás tuto neděli zpěvem a hrou znovu obšťastní Petr Šťastný a spol.
 

Obě poslední neděle se nesly ve znamení Adventu, Božího příchodu na svět. Na tohle téma tuto neděli navážeme. Popřemýšlíme nad Božím pokračujícím "přicházení na svět", které se jednou završí při Kristově druhém příchodu. Bible o tomto vyvrcholení dějin mluví jako o "čase odpočinutí" a "napravení všech věcí" (Skutky 3:19, 21). Ježíš o něm dokonce mluví jako o "znovuzrození světa" (Mat 19:28) a na jedné z posledních stránek Bible potvrzuje: "Hle, činím všechno nové" (Zj 21:5). 

O této naději (nejen pro nás, ale pro celé stvoření) budeme mluvit tuto neděli. A nejen o té budoucí naději, ale i o tom, co z ní vyplývá pro náš život dnes.

Moc se těším naviděnou v Galerii Café Louvre v neděli od 17 hod.

Požehnané adventní dny,
Saša

PS: Dnes večer (v pátek 9.12.) se od 19 hod. koná náš "První poetický večer" v klubu Hálkova 2, Praha 2. Více detailů je v pozvánce vyvěšené níže na tomto blogu. Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako  vždy.

pondělí 5. prosince 2011

Už tento pátek.
Všichni fanoušci našich poetů a kreativity vůbec srdečně zváni!

pátek 2. prosince 2011

Druhá adventní neděle: Hlas volajícího

Drazí,

tak máme za sebou premiéru v Café Louvre. Za sebe musím říci, že jsem byl opravdu napjatý, ale vše proběhlo způsobem, že jsem si neuměl představit lepší. Takže - díky Bohu (že tam byl) a díky vám (že jste tam taky byli)!

Podle různých údajů se nás sešlo asi 70-80 a řada z vás se vyjádřila, že se vám tam nejen líbílo samotným, ale že na tohle místo rádi pozvete své přátele. Někteří se vyjádřili, že konečně mají kam své "normální" přátele pozvat :-) Takže, ačkoli počty účastníků nejsou na bohoslužbách rozhodně to nejdůležitější, myslím, že máme velký důvod k radosti - zdá se, že to, co se mezi námi děje, nějakým způsobem oslovuje další a další. 

Krátké video z první adventní neděle v Louvre je na našem facebookovém profilu, kam vás tímto také zvu - je to myslím skvělá možnost ke sdílení a komunikaci.


Hlas volajícího v 21. století?
Také tuto neděli budeme mluvit o Jeho příchodu - Adventu. Pro změnu otevřeme začátek evangelia podle Marka a budeme číst o "hlasu volajícím na poušti" a o přípravě Jeho cesty, přípravě na Jeho příchod. Jak uvidíme, i podivíni (nebo možná právě oni) mají v tomto příběhu nezastupitelné místo. Budeme se zamýšlet hlavně nad tím, jak se vůbec Boží či Mesiášův příchod dá připravovat, a co to znamená pro nás teď v roce 2011, tady v Praze.


Moc se těším i na vaše úvahy, vlastně se nemůžu neděle dočkat :-)

Tak zatím a krásný víkend!

V Jeho lásce
Saša


pátek 25. listopadu 2011

První adventní neděle.
Přijďme oslavit Jeho příchod.
Poprvé v Café Louvre.


Drazí,

tak je to tady - letošní první adventní neděle bude pro nás zároveň první příležitostí k bohoslužbě v Café Louvre. Dokonce už to píšou i v novinách! :-)

Nevím, jak to máte vy, ale ve mně je teď docela malá dušička - jsem samozřejmě vděčný za skvělou příležitost přesunout se přímo do "srdce" města, hlavně proto, že už se do Mosaic House vlastně nevejdeme, a taqky proto, že se nám v Louvre skutečně otevřela příležitost jakoby "sama" nebo spíš "shůry", takže zde například nebudeme platit žádný nájem (podobně jako dosud v MoHo). Díky a sláva Bohu za to! Zároveň ale prožívám zvláštní rozechvění, pocit, že nás Boží Duch vede z našeho útulného zázemí zase o krok dál, ven, "mezi lidi" - ještě k tomu na takovou exkluzivní adresu. 

Což je skvělé, ale - Co když teď přijde celá řada nových lidí? Najdou zde to, co hledali? Setkají se mezi námi s Boží tajemnou přítomností? Uslyší Jeho hlas? Okusí kousek Jeho lásky v přátelském, otevřeném prostředí? Naleznou zde lék třeba na svou osamělost v tomto velikém a někdy velmi chladném městě? Ano, věřím, že ano! Ale znáte to, člověku je většinou pohodlněji v zabydlených místech, ve vyjetých kolejích. A pak nás Bůh z nich vyvádí "na cestu", do nových věcí, kde musíme spoléhat na Něj. A myslím, že jsme právě před takovou výzvou, na kterou bez pomoci shůry určitě nestačíme.

Ježíš říká: "Mám mnoho lidí v tomto městě" (Skutky 18:10). A tak věřím, že jsme součástí Jeho příběhu, Jeho mise, Jeho "příchodu" do Prahy - tedy Jeho adventu. Právě o tomto příchodu - Adventu budeme mluvit tuto neděli. Čtení bude z 1. kapitoly Jana, kde se skrývá napínavý a možná docela smutný poříběh o Slově, které přišlo domů mezi nás lidi, ale my jsme ho nepřijali. Příběh se ale naštěstí láme ve 12. verši požehnaným slůvkem "ALE". A pak už je to o nás. Pokud chcete slyšet více, tak tuto neděli v Louvre!


Budu se moc těšit!

A prosím i o vaše modlitby, ať je to hlavně Jeho akce, ne naše.
Kdo budete chtít přijít dříve pomoci s přípravou a také se společně za nové místo pomodlit, je možné už od 16 hod.
Jinak jako obvykle od 17 hodin - a samozřejmě, vaši přátelé jsou vítáni!

V Jeho lásce

Saša

PS: Jsou vítány také rodiny s dětmi - tentokrát se o jejich duchovní růst a jistě i dobrodružnou zábavu postará náš "bratr opat" Mathias!

pátek 18. listopadu 2011

O liturgickém Silvestru, ovcích a kozlech a hladovém Soudci

1. Advent 2009 - Sir Toby´s
Drazí,

tak je to tady - čeká nás poslední neděle liturgického roku a zároveň naše poslední setkání na půdě pohostinného a přátelského Mosaic House!

Za týden to budou právě dva roky, co jsme se začali scházet k pravidelným, i když neformálním přátelským "hostelním" bohoslužbám. Nejdříve nám poskytl útulné útočiště podzemní bar holešovického Sir Toby´s

Když jsme se tam po čase rozrostli, přesunuli jsme se v létě 2010 do právě otevřeného Mosaic House v centru města. I tady se naše společnost poutníků, hledajících a někdy i všelijak zatoulaných jedinců, rozrůstá a postupně se učí být společenstvím, komunitou, součástí Boží velké "rodiny na zemi i na nebi". V posledních týdnech už náš salonek v MoHo skoro praská ve švech - minule nás tu bylo k padesáti - a tak je před námi nový přesun, nová výzva - a věřím, že taky nové období Boží milosti. Věřím, že tato milost tu je a bude nejen pro nás, ale i pro mnoho našich přátel v tomto městě, kteří Ho potřebují přinejmenším stejně tak jako my. Jak víte, otevřely se nám opravdu nečekané "dveře příležitosti" v Café Louvre, takže od 27. listopadu (1. adventní neděle) se začneme k bohoslužbám scházet tam, na místě, které je známé, oblíbené a snadno dostupné pro kohokoli v Praze.

Ovce, kozli a dobrý pastýř...
Teď je ale před námi ještě jedna neděle. V liturgickém kalendáři se označuje jako Slavnost Krista Krále. V tento den končí a završuje se církevní rok (jde tedy o něco jako liturgický Silvestr). Je tedy příhodná chvíle právě tuto neděli číst Ježíšovo poslední podobenství. Říká se mu "O ovcích a kozlech". A vlastně to žádné podobenství není, spíše přirovnání. Ale o tom více v neděli. Teď snad jen toto: Mnozí tento text vnímáme možná hrozivě, mluví se tu koneckonců o Posledním soudu. Když se ale podíváme na samotný text (Mat 25:31-46), uvidíme hlavní postavu tohoto posledního soudu, v novém světle. Nejvyšší Král a Soudce se nám překvapivě dává poznat jako hladový, žíznivý, cizí, nahý, nemocný, uvězněný, jedním slovem "nejmenší".

Christos Pantokrator - Vševládnoucí Soudce?
Je zvláštní, že v obecném povědomí je obraz o Bohu právě opačný. Představujeme si ho možná jako mocného a nevypočitatelného samovládce, u kterého si nikdy nejsme jisti, kdy a jak nás za něco potrestá. Nuže, připravme se slyšet dobrou zprávu, připravme se uvěřit jeho dobrotě - a připravme se učinit z této své víry nikoli cíl, ale prostředek. Tento týden jsem v jedné knize četl čtyři otázky, které mě velmi oslovily: Jaký je vlastně Bůh, v kterého věříš? Jací jsou lidé, kteří tvou víru sdílejí? Jak tě tato víra proměňuje? Jak tato tvá víra proměňuje svět?

Tyto a podobné otázky si tedy budeme klást v neděli. A aby nezůstalo jen u otázek, přijde mezi nás Gábina Kabátová, zakladatelka české pobočky Mezinárodního vězeňského společenství, aby nám něco pověděla o jejich službě. Prý má pro nás připravené překvapení. Nevím, co to bude, ale vím aspoň to, že dostaneme příležitost překvapit o Vánocích několik dětí, jejichž mámy nebo tátové jsou ve vězení a nemají ani možnost jim něco pořídit pod stromeček. Tak si myslím, že nám to třeba pomůže s výše zmíněnými otázkami nějak naložit.

Mějte se krásně, užijte si víkend a moc se těším na viděnou!

V Jeho lásce
Saša

pátek 11. listopadu 2011

O hřivnách, o starých dobrých časech a o riskantní naději

Drazí,

týden končí a dnešní ochlazení nám připomíná, že pomalu končí i tento rok - léto i babí léto jsou už opravdu pryč a za dva týdny začíná Advent! Vždycky mi přijde divné, jak nějaké období vypadá při pohledu v čase dopředu dlouhé, ale poté, co uplyne, vypadá při zpětném pohledu kraťoučké. Zpětné zrcátko v autě taky bývá mnohem menší než přední okno. Snad je to tak dobře, mít větší výhled dopředu než dozadu. Jsme asi tak nějak naprogramováni, věřit, že "to hlavní" je teprv před námi, že budoucnost skýtá netušené přísliby.


Věřím, že takový pohled na čas a svět je naším biblickým civilizačním dědictvím. Příběh, který Bible vypráví, a který celý náš pohled na svět formuje (ať jsme věřící, nebo ne), je příběh orientovaný na budoucnost. Jeho pointou není nostalgie po "starých dobrých časech", které jsou nenávratně pryč. Naopak, biblický příběh, i když vypráví většinou o dějích minulých, nás paradoxně orientuje hlavně na budoucnost. Jinými slovy, probouzí v nás naději.

Jak víte, i pro naše společenství se teď otvírá jistý krok do budoucnosti, když se máme od první adventní neděle (27.11.) přesunout z Mosaic House do Café Louvre na Národní třídě. Mám z toho kroku zatajený dech - částečně nadšením, že naše bohoslužby budou v samotném srdci Prahy, dostupné a snad atraktivní pro mnohé další lidi v tomto městě. Zároveň se mi tají dech nejistotou z neznáma... Ale věřím, že tak jako nás Boží milost provázela na cestě až sem, budeme moci jeho věrnost a požehnání zažívat i nadále.


Také o tomhle napětí mezi současností a budoucností, mezi opatrností a riskem, mezi obavou a důvěrou, mezi orientací na jistotu a otevřeností novým možnostem, mezi skepsí a nadějí, budeme mluvit tuto neděli, když se pozastavíme nad Ježíšovým předposledním podobenstvím, a sice "o hřivnách". Kdo se chcete předem nad tímto známým textem nově zamyslet, najdete ho v evangeliu Matouše 25:14-30. Věřím, že Boží Duch bude znovu s námi, aby nás posiloval, inspiroval a směroval na naši další cestu s Ním.

Přeju všem krásný víkend a moc se těším v neděli od 17 hod. jako obyvkle v MoHo!

Pokoj a milost shůry,
Saša

PS: Když všechno vyjde podle plánu, tak k nám v neděli přijde o ekonomicko-duchovních aspektech podobenství o hřivnách podiskutovat jeden odborník na slovo vzatý - jestlipak ho na 2 roky staré fotce poznáte? :-)

pátek 4. listopadu 2011

Na cestě - nejen časem a prostorem 

Drazí,     
tahle moje pravidelná pozvánka na bohoslužby v hostelu Mosaic House je dnes před-předposlední. Jak to?      

Především, jsme "na cestě" v čase. Jak víte, při našich bohosluľbách se do značné míry řídíme rytmem liturgického roku - a ten začíná první adventní nedělí, která letos připadá na 27. listopadu. Pokud tedy jde o křesťanský kalendář, zbývají do konce současného roku už jen tři neděle.  

Jsme ale "na cestě" i v prostoru. Vy, kdo jste se v poslední době účastnili našich setkání v Mosaic House, jste si jistě také všimli, že tento milý, unikátní a pohostinný prostor nám pomalu začíná být těsný. Během podzimu se stabilně scházíme v počtu 20-40 dospělých a několik dětí. Což je skvělé! Ale když to takhle půjde dál, do "našich" současných prostor v MoHo se už prostě nevejdeme. Téměř před dvěma lety jsme se začali scházet u nás doma, později ve sklepě hostelu Sir Toby's v Holešovicích, loni v létě jsme se přesunuli do tehdy čerstvě otevřeného Mosaic House přímo v centru města. A teď, vzhledem k růstu, který tu zažíváme, to vypadá, že je čas znovu zvednout kotvy a vydat se "na cestu", vstříc novým obzorům.  



 

A zdá se, že tato cesta se před námi opravdu zázračně otevírá. Naskytla se nám totiž možnost přesunout naše setkání na jednu z nejatraktivnějších adres v Praze, do Café Louvre na Národní třídě č.p. 22. Konkrétně do prostor Galerie Louvre v mezipatře pod samotnou kavárnou. Naše rozhovory s panem majitelem i panem provozním byly neuvěřitelně pozitivní - to, co děláme, je velmi (velmi!) zajímá :-)

Chtěl bych vás proto v těchto posledních týdnech před Adventem povzbudit a zároveň požádat o modlitby - aby Hospodin požehnal naše kroky, naše "vycházení i vcházení", abychom se posunuli dál nejen v čase a prostoru, ale především v Jeho záměru pro nás, naše společenství a naše město. Dostali jsme do vínku Ježíšovo slovo "Mám hodně lidí v tomto městě" (Skutky 18:10), a tak věřím, že naše nová možnost scházet se v samotném srdci Prahy vůbec není náhoda. Kéž na tomto oblíbeném místě Franze Kafky, Alberta Einsteina a Karla Čapka budou moci mnozí další, podobně jako my, najít to, co možná celý život hledali...  

     


Tuto neděli a dvě další se ale sejdeme ještě jako obvykle od 17 hod. v Mosaic House. Zastavíme se nad Ježíšovým podobenstvím o "deseti družičkách" čekajících na příchod ženicha (Mat 25:1-13). Nechci prozradit příliš mnoho, ale pár námětů k přemýšlení možná neuškodí... Kde pořád vězí ten ženich - proč tu vlastně není? Co je ten "olej", který chyběl bláhovým družičkám a proč se s nimi ty rozumné odmítly rozdělit? Proč podobenství končí tak přísně? Je Ježíš vysazený zrovna na bláhové lidi?  

Uvidíme! :-) Každopádně se moc těším, že budeme znovu moci společně prožít Jeho přítomnost a opět Ho trochu více poznat.  


Všem krásný víkend!
Saša (& spol.)

pátek 21. října 2011

"Proti smrti"

Drazí,

když minulou neděli naši hostelní bohoslužbu netradičně zahajovala Carrie, každý jsme se měli představit a říci něco o podzimu. Někteří se vyjádřili, že mají moc rádi ten "hezký" podzim (který tehdy právě ještě byl), ale mnozí se shodli, že ten "ošklivý", studený, mokrý moc rádi nemáme. A jak jsme si všimli, ten už v posledních dnech do Prahy jednoznačně dorazil!



Ať už jsme mluvili o hezkém či ošklivém podzimu, často jsme ho spojovali s umíráním, smrtí. Divné téma, něco, o čem se "ve slušné společnosti" moc nemluví. Můj velký oblíbenec Woody Allen si ale s politickou korektností nedělá moc starosti, a tak je znám řadou svých výroků "proti smrti". K jeho nejznámějším hláškám patří: "Vůbec se smrti nebojím. Jen prostě nechci být u toho, až nastane." Na tiskové konferenci v Cannes se ho zeptali, jaký má postoj ke smrti a on bez mrknutí oka prohlásil: "Jsem zásadně proti!"


Podobně jako Woody Allen, ani Bible není vždy úplně politicky korektní, a tak např. o smrti mluví docela dost. A podobně jako Woody Allen, i Bible je "zásadně proti". Tuto neděli se proto odvážíme toto téma spolu s Božím slovem otevřít. Budeme uvažovat nejen o ní, ale hlavně o Ježíšově "léku proti smrti", nad jeho vlastním vítězstvím nad ní a nad jeho výrokem, že Bůh "není Bohem mrtvých, ale živých!“ (Mat 22:23-33). Věřím, že v tomto podzimním sychravém čase se nejen zahřeme přátelskou společností a vydatným občerstvením z kuchyně Mosaic House, ale že Duch svatý nás bude chtít nově oslovit, osvobodit, posílit a vyslat na "tu Cestu" (věčným) životem s Ním.


Proto, ať už prožíváte podzimní splín nebo jste v tomto období "very busy", chci vás co nejsrdečněji pozvat. Jako obvykle se sejdeme v neděli od 17 hod v Mosaic House (Odborů 4, Praha 2).

Co může být na konci října lepšího než Ježíšovy vitamíny proti smrti?

Moc se těším!!

V Jeho lásce
Saša

pátek 7. října 2011

Hladoví blázni

Všichni jsme od včerejšího rána vystaveni zprávám o smrti Steva Jobse, zakladatele a šéfa Apple. Nejsem (zatím) uživatelem žádného z jeho výrobků, ale přesto mě jeho osoba, jeho myšlení a dílo fascinují. Jak moc může člověk snít? Jak moc mohou jeho sny ovlivnit život druhých? Jak moc se dá "Myslet jinak"? ("Think different" je klíčový slogan Apple). Internet je teď plný odkazů na snad nejznámější Jobsovu řeč před šesti lety k absolventům Stanfordské univerzity. Nejvíce se z ní ujala a jako svým způsobem Jobsův odkaz mohou sloužit její závěrečná slova: "Stay Hungry. Stay foolish." (Zůstaňte hladoví. Zůstaňte blázny.)




Asi to nebyl vědomý odkaz na Ježíšovo učení a jeho cestu, ale já to tak čtu. V Kázání na hoře Ježíš blahoslaví chudé duchem, plačící, hledající, žíznící a lačnící. Takové jsou všechny děti ve fyzickém smyslu, takoví bývají mnozí dospívající, pokud jde o hledání smyslu života, ale málokdy si tento luxus dovolíme jako dospělí. Měli bychom přece být spolehliví, počestní, zodpovědní, stabilní a rozumní. Měli bychom vědět, jak věci chodí, a jak v nich chodit. Na hlouposti jako toužit "po něčem víc" už nemáme čas. Musíme vydělávat a starat se. Nebo se snad dá žít jinak? Ježíšův asi nejradikálnější následovník se otevřeně považuje za blázna kvůli Kristu (1Kor 4:10). Dokonce prohlašuje, že kvůli Ježíši milerád všechno ostatní ztratil a pokládá to za "hnůj" (slovo užité v originálu je skutečně výrazné!). A když dnes tuto pasáž v listu Filipským 3:7-11 čtu, jaksi mě to dojímá, a říkám si, že je nás víc, kdo chtějí zůstat hladoví, kdo chtějí zůstat bláhoví.


"Všechno, co pro mě bylo ziskem ..."


Minulou neděli jsme načali Ježíšovo podobenství o pozvání na královskou svatbu (Mat 22:1-14). Na konci příběhu nás jakoby zaskočila nečekaná epizoda o člověku, který se na svatbě ocitl bez patřičného oděvu a do té chvíle velkorysý král ho nechá vyhodit "ven do tmy, kde je pláč a skřípění zubů". Co to znamená? Záleží snad Bohu na oblečení? A co si máme obléknout my, kdo jsme pozvaní na "svatbu Beránkovu"? O tom budeme uvažovat tuto neděli, jako obvykle v Mosaic House (Odborů 4, Praha 2) od pěti hodin odpoledne.

Moc se těším na další společné setkání "na Cestě".
A přeju krásný, a možná i trochu hladový a bláznivý víkend!
Saša

pátek 30. září 2011

KRÁLOVSTVÍ JAKO HOSTINA

Drazí,

dnes se dostávám k psaní ještě později než obvykle. Připravujeme právě k tisku knihu Johna Stotta Rok s Biblí a jako obvykle to znamená mnohem více práce, na kterou je mnohem méně času, než člověk předpokládal. Ale věřím, že výsledek bude stát za to (kdybyste se chtěli dozvědět více, mrkněte sem)...

Jak víte, minulý víkend jsme s Ondřejem a Mathiasem byli v Irsku navštívit naše spřátelené společenství Holy Trinity v Dublinu. Tuto neděli vám o tom něco povíme a i pár fotek snad ukážeme. Velkou radost mi v poslední době dělá to, že řada z nás se začíná porůznu setkávat i mimo neděli. 

Ať je to výlet na festival, setkání doma, někde na pivě, anebo "italská párty" v klubu Hálkova, věřím, že právě při takových setkáních prorůstáme ve skutečnou duchovní rodinu, v tkáň Kristova těla spředenou z upřímných vztahů, a tedy v to, co by asi měla být "církev". Těchto příležitostí a možností bude do budoucna víc a něco o nich uslyšíme i tuto neděli.

V našem procházení Matoušova evangelia se dostaneme už k začátku 22. kapitoly, kde je další Ježíšovo podobenství o Božím království. Tentokrát je vylíčeno jako královská svatební hostina, na kterou jsou pozváni všichni lidé - dobří, a dokonce i zlí. Vše je připraveno, stačí, když pozvaní přijdou hodovat. Což je ale některým jaksi zatěžko. Někteří se dokonce naštvou a začnou být agresivní. Jiní přijdou, ale ne ve vhodném oděvu, což se v závěru příběhu ukáže jako velký problém. Co tato Ježíšova historka plná paradoxů může znamenat dnes pro nás? Uměli bychom si vůbec užít hostinu ve společnosti "všech" lidí? A co že si to máme obléci?


To si povíme v neděli (a obléknout si můžete, co chcete). Naše hostina v MoHo bude poněkud skromnější než ta, o které uslyšíme, ale vezměme to aspoň jako malou ochutnávku. Koneckonců, v Božím království "nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém." (Řím 14:17). A na sdílení této radosti, pokoje a spravedlnosti v Duchu se těším nejvíc.

Můžete-li, pozvěte přátele. O tom to koneckonců celé je :-)

Krásný a požehnaný víkend všem,
Saša

pátek 23. září 2011

Cesta násilí a cesta pokoje

Drazí,

je tu pátek, a tak se zase ozývám, abych vám popřál krásný den a pozval vás na naši přátelskou bohoslužbu v Mosaic House.

Pod vlivem různých zpráv z blízkého i vzdáleného okolí (ve věku televize, internetu a facebooku se tento rozdíl poněkud vytratil) jsem se tento týden musel zamýšlet nad všudypřítomným násilím v jeho rozmanitých formách. Tak například: Včera ráno v Americe proběhla velmi kontroverzní poprava Troye Davise, proti které protestovaly statisíce lidí, většinou křesťanů (včetně papeže nebo bývalého prezidenta - a aktivního baptisty - Jimmy Cartera). Troy ve svých posledních slovech trval na své nevině a modlil se za Boží milosrdenství - ne pro sebe, ale pro ty, kdo ho poslali na smrt... Nebo: Jeden kamarád během tohoto týdne dvakrát viděl zemřít člověka v dopravní nehodě (v druhém případě to byla sebevražda)... Nebo: Jistý český moderní kazatel zveřejnil na webu svůj článek o "nebezpečné církvi" s tím, že právě taková má církev být (konfrontační a "silná"). Právě z jeho bohoslužby bylo týž týden několik lidí násilím vyvlečeno, poté, co z nejasných důvodů dostali "zákaz vstupu"... Mohl bych pokračovat dál a dál a každý z vás by si asi vzpomněl na další podobné věci, které nás neustále potkávají.

A tak si říkám, jak je cenné, když v tomto světě - krásném, ale krutém, rozmanitém, ale rozbitém, můžeme být účastníky zázraku milosti, milosrdenství a pokoje v Kristu a v rodinném kruhu Jeho učedníků. Čím jsem starší, tím víc tyhle Boží dary oceňuji (zpočátku mě před lety zajímaly spíše "vize", cíle a výsledky...). A tak jsem vděčný za tu milost, kterou v poslední době můžu společně s vámi prožívat. Za společenství nedokonalých, ale Kristu oddaných "přátel na cestě" proměňovaných Jeho láskou. Na tomto světě máme jen jeden život, pojďme ho tedy žít tak, aby to stálo za to. Nenechat se vláčet či strhnout životním stylem a systémem kolem nás, ale následovat Ježíše na jeho radikální cestě lásky a pokoje.


Tuto neděli povede naši bohoslužbu Tomáš Janda, který se spolu s dalšími přáteli v posledních měsících stal už pravidelným účastníkem našich setkání. Já s Ondřejem a Mathiasem totiž budeme v irském Dublinu na návštěvě našeho "sesterského" společenství Holy Trinity, které vzniklo letos o Velikonocích a se kterým máme mnoho společného. Už teď je mi líto, že nebudu moci být ve stejnou chvíli na dvou místech! Tomáš je sice nenápadný a tichý, ale nezdá se! :-) Několik let např. vedl Kurzy Alfa v celé ČR a jak jsem ho poznal, je to požehnaný Boží člověk. Tak na nás prosím v neděli společně myslete, ať v Dublinu nabereme nějakou tu moudrost a milost i pro Prahu. My budeme ve stejnou dobu s našimi irskými sourozenci myslet a modlit se i za vás!

Požehnaný a pokojný víkend všem.

V Jeho lásce,
Saša

pátek 16. září 2011

KRÁLOVSTVÍ OUTSIDERŮ

Drazí,

je krásně slunečné páteční odpoledne - čas, abych vás znovu pozdravil...

Za chvilku vyrážíme s pár přáteli Tomášovým obytňákem na víkendovou akci "Freak Party" v České Třebové. Jsem tam pozván vést pár seminářů a taky festivalovou půlnoční bohoslužbu, a tak přemýšlím nad tématem ke kázání nejen v neděli v Praze ale i v sobotu na festivalu. Jedná se o už několikáté každoroční setkání (většinou) mladých křesťanů, kteří často nějakým způsobem nezapadají do běžné "církevní kultury". Asi bychom je mohli snadno označit za příslušníky alternativních "subkultur". 

Jistě, ale na druhou stranu, nejsou spíše často "normální" křesťané vnímaní jako zvláštní a podivná subkultura? Co je dnes normální - např. piercing a tetování nebo tesilky a kravata? Kdo je IN a kdo je OUT? Židovská odpověď na tuto otázku je: Rozhodně ano! 

Jinými slovy - záleží na perspektivě. A nás samozřejmě nejvíc zajímá Ježíšova, Boží perspektiva. V minulých dvou týdnech jsme mluvili o odpuštění a smíření, tentokrát se dostaneme k dalšímu velkému biblickému tématu: přijetí.
V našem letošním procházení Matoušova evangelia přicházíme do 19. a 20. kapitoly. Těsně před svým triumfálním vjezdem do Jeruzaléma zde Ježíš opakovaně zdůrazňuje: "Mnozí první budou poslední a poslední první." A co my? Kde jsme? První nebo poslední? In nebo out? Nahoře nebo dole? A kde to vlastně je? (Opravdu chodí Australané vzhůru nohama?) Tyto otázky chci nadhodit zítra mezi křesťanskými alternativci a v neděli mezi námi v MoHo. Základní otázkou je: Byl (je, bude) Ježíš "in"? A záleží vůbec na tom?


Vítejte v království outsiderů!

Věřím, že s pomocí Ducha svatého přijdeme těmto věcem společně aspoň trochu na kloub - jako obvykle od 17 hod v Mosaic House, Odborů 4, Praha 2.

Požehnaný víkend!
Saša



pátek 9. září 2011

Víc než "jen" odpuštění?

Drazí,
tak už se většina z nás zabíhá do poprázdninového pracovního tempa. I když vysokoškolákům většinou ještě rok nezačal a někteří možná ještě využíváte zářijových nabídek k rekreaci, my ostatní (hlavně rodiče školních dětí) jsme už konfrontováni drsnou realitou začínajícího podzimu.

V Mosaic House nám nová sezona začala minulou neděli velmi mile - už tím, že se nás sešlo rekordních 30 duší! Proud nových, většinou mladých tváří se nezastavil a moc se těšíme na všechny proměny, které tento proud našemu vznikajícímu společenství přinese.

Četli jsme podobenství o dvou dlužnících (Matouš 18:21-35) a zamýšleli se nad zásadním tématem Ježíšova učení a vůbec Božího království, jímž je radikální odpuštění (hříchů, vin, dluhů, povinností). "Dluh", který každému z nás byl odpuštěn, je nepředstavitelný. Částku, o které Ježíš v tomto podobenství mluví, bychom nesplatili ani za 200.000 let práce! Kdo ví, že je mu hodně odpuštěno, hodně miluje. A třeba taky může hodně odouštět sám. A třeba taky bude mít "happy day" jako tenhle brazilský klouček, který na YouTube překvapil celý svět:


Tuto neděli ještě u tohoto tématu zůstaneme a budeme se ptát: Existuje ještě něco víc než odpuštění? Věřím, že ano, a že tím "něčím" je smíření. Smíření lidí s Bohem, lidí mezi sebou a samozřejmě se sebou samými je, jak věřím, cílem Ježíšovy služby a oběti a vůbec přicházení Božího království na svět. Podíváme se proto mj. na text 2Kor 5:17-21 a také na hebrejský koncept míru, harmonie, naplnění a štěstí skrývající se ve známém slůvku "šalom".

Už se nemůžu dočkat. Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni. Jako obvykle nás čeká chutné občerstvení a aspoň trochu se postaráme i o příchozí děti. A možná nás nějakým kouskem překvapí i náš hostitel Mathias :-) A kdo ví, co všechno dalšího pro nás bude připraveno naším nebeským Otcem skrze Ducha svatého.  Už se nemůžu dočkat.  Jako obvykle od 17 hod, Odborů 4, Praha 2.

Šabat šalom! 
Saša

úterý 30. srpna 2011


První dovolená, první křty... (Lindava 17.-21.8. 2011)

Naše vznikající společenství má za sebou první společnou dovolenou a první křty. To když 26 dospělých i dětských duší spolu zažilo, jak se kovově temná oblaka coby chrliče vody postupně proměňují a rozjasňují v pravou letní žhavou oblohu, jak vysychá roubená chalupa "bratra opata", neboli Mathiase, který byl naším milým hostitelem, jak praská hřejivý oheň a chutná pečené maso, jak vypadá nápaditá sklárna Bořka Šípka, jak chladná a osvěžující může být voda potoka i rybníka, jak milé i inspirující mohou být společně rozhovory nebo filmový večer... 

Možná jen sobotní ráno přineslo určitou obavu a napětí, to když jsme se dozvěděli, že Mathias zažil ráno před odjezdem za námi srdeční slabost a sanitka ho odvezla do nemocnice. A protože pro něj máme v srdci slabost, modlili jsme se a mysleli na něj. Nakonec se různé obavy nepotvrdily a Mathias mohl spolu s námi zažít ještě jakýsi pomyslný vrchol naší dovolené, a to když v nedalekém potoce přijala křest skupinka 4 kluků, a vysluhovat a zažít společnou Večeři Páně. 

         Tak zase někdy...
         Ondřej Novotný

 
A zde jako bonus ještě Frankovo video ze křtu :-)
 

sobota 13. srpna 2011

Homosexuálové, Bible a my

Drazí, 
tentokrát je to trochu delší, vlastně tady přetiskuji článek, o který jsem byl požádán v kontextu aktuálních diskusí o křesťanském postoji k homosexualitě. Jak víte, nejsem sexuolog ani odborník na etiku, následující řádky tedy píšu jen z pozice člověka, který se dlouhá léta zabývá Biblí, jejím překládáním, vykládáním a ve světlých chvilkách i snahou o její aplikaci v životě. Můj pohled jistě není neomyný a budu tedy vděčný za jakoukoli případnou konstruktivní kritiku. Studium tohoto tématu mi mnoho dalo a samotného v lecčem překvapilo; snad bude tento můj nástin i někomu z vás k užitku.


Je možná možná poněkud překvapivé, jak málo se toho z Bible o homosexualitě dozvídáme - zvláště když víme, jak rozšířené a "normální" byly nejrůznější sexuální praktiky ve starověkém i antickém světě. U Mojžíše dvakrát čteme strohou větu: "Nebudeš ležet (spát, obcovat) s mužem jako se ženou" (Leviticus 18:22; 20:13). Jedná se o jednu z mnoha norem, kterými se má Izrael odlišovat od svého okolí. Celý seznam těchto norem (kultických, etických, hygienických, dietetických, rodinných atd.) je zarámován poukazem na výsadní smluvní vztah mezi Bohem a Izraelem, který je povolán, aby se odlišoval od "zvyklostí okolních národů" (18:2-3; 20:22-26).

Starý zákon se pak už o homosexualitě už vlastně nikde nezmiňuje. Výjimkou by mohly být dva téměř identické příběhy o hromadném brutálním znásilnění cizinců - jednou v Sodomě a jednou v Benjamínské Gibeji (Gen 19:1-11 a Soudců 19:17-30). Jádrem těchto příběhů je ale spíše hřích spočívající v porušení povinné blízkovýchodní pohostinnosti k příchozím. Sodomští jsou v Genesi vylíčeni obecně jako "zlí lidé" (Gen 13:13) a podle proroka Ezechiele byla vinou Sodomy "pýcha, sytost, klidné pohodlí" a neochota pomoci "chudým a ubohým" (Ezechiel 16:49). Také u gibejského příběhu na konci knihy Soudců je tématem nelidská krutost "místních ničemů" (Soudců 19:22), nikoli jejich samotná sexuální orientace. Koneckonců, v Sodomě ani k samotnému činu nedošlo (Bůh útočníky ranil slepotou) a Gibejští nakonec celou noc znásilňovali nikoli příchozího hosta, ale jeho družku(!), dokud ji neutýrali k smrti. Je každopádně zřejmé, že tyto příběhy o hromadném brutálním násilí nevrhají příliš mnoho světla na otázky homosexuality, jak se o ní dnes u nás diskutuje.

Co tedy říká k věci Nový zákon? Kupodivu, opět velmi málo. Ježíš se v evangeliích k tématu dokonce vůbec nevyjadřuje. Ve zbytku NZ jsou celkem tři zmínky, všechny v Pavlových listech: Římanům 1:21-32 popisuje osud pohanů jakožto odpadlíků, kteří Boha původně znali, ale odvrátili se od něj a "začali uctívat stvoření raději nežli Stvořitele". Bůh je tedy "vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné" - mluví se konkrétně o mužích, kteří "opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem", v podobném smyslu také o ženách. Jako další symptomy odcizení od Boha zde Pavel jmenuje např. chamtivost, zášť, závist, štvaní, pomlouvání, zpupnost, aroganci, vzpouru vůči rodičům, nespolehlivost, bezcitnost a nemilosrdnost. Po tomto seznamu zvráceností ihned následuje 2. kapitola listu, která zbožného čtenáře překvapí varováním, aby pachatele těchto činů nesoudil: Jinak "odsuzuješ sám sebe - vždyť sám děláš to, co soudíš!" (2:1). Apoštol dále vysvětluje, že nikoli soud, ale Boží trpělivost a dobrota vede lidi k pokání (v. 4). A protože Bůh ve svém soudu "nikomu nestraní" (v. 11), věřící nemají žádnou výhodu. Naopak, apoštol (spolu s Izaiášem a Ezechielem) dokonce věřící obviňuje, že pohané Boha odmítají právě kvůli nim a jejich chování (v. 24).

Jediné další dvě novozákonní zmínky citované v souvislosti s homosexualitou jsou 1Kor 6:9-10 a 1Tim 1:9-10. Opět jde o výčty hříchů, jako je např. smilstvo, lakomství, opilství, pomlouvání apod. V seznamu jsou také dvě slova, jejichž význam není zcela jasný a jejich překlady se tedy velice různí. "Malakoi" znamená doslova "měkcí" a překládá se jako zženštilí nebo jako požitkáři, nemravní, rozkošníci apod. Některé anglické překlady zde uvádějí "male prostitutes" (= prostituti). Přesný autorem zamýšlený význam výrazu je ale v tuto chvíli neznámý. Další zde použitý termín je "arsenokoitai", dosl. "samcoložníci". Opět nejde o zcela jasné slovo, z dochovaných textů vyplývá, že Pavel je v řečtině zřejmě použil jako vůbec první. Některé překlady (např. ČSP) termín překládají slovem "homosexuálové", ale to je zřejmě anachronismus, neboť jde o slovo (a koncept) veskrze moderní, vzniklý až v 19. století n.l. Je poměrně pravděpodobné, že Pavel zde mluví o v antice běžné praxi pederastie, kdy si starší (ženatí) muži vydržovali pro své sexuální uspokojení mladíčky, často otroky. Vzhledem k nezvyklosti použitého slova si ale jisti být nemůžeme.



Zdá se tedy, že Bible nemá mnoho co říci o rovnocenném, dobrovolném, věrném (příp. i registrovaném) partnerství dvou osob stejného pohlaví - je to proto, že byla napsána v jiném historicko-kulturním kontextu, než v jakém žijeme my dnes. To ale neznamená, že by nám Bible v naší situaci nemohla být vodítkem. Naopak. Je ale potřeba naslouchat jejímu celému poselství, nikoli se z ní snažit tahat jednotlivé výroky jako "odpovědi" na jednotlivé "problémy". Když apoštol Pavel ve zmíněném textu Řím 1 hovoří o odchylce od "přirozeného obcování", odkazuje k původnímu dokonalému řádu stvoření, kdy "Bůh učinil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu", "aby se stali jedním tělem" (Gen 1:27-28, 2:18-25). Jeden muž, jedna žena, jeden věčný život v harmonii spolu a s Bohem. To je biblický ideál. V dalším vyprávění Bible i všude kolem sebe ovšem vidíme, jak je tento dokonalý řád stvoření narušen. Sám Pavel mluví o tom, že stvoření je nedobrovolně poddáno zkáze, a tak sténá v bolestech, v naději, že bude vysvobozeno do slavné svobody Božích dětí (Řím 8:19-22).


Mnozí proroci, učitelé a zákonodárci se snažili hřích ze světa vymýtit, ale marně. Na hřích je každá rada a každý zákon krátký. Svobodu od hříchu a zkázy nakonec nám lidem přináší jen Boží syn Ježíš, který jako Boží Beránek"snímá hříchy světa". Jen uvědomění si a přijetí jeho radikální lásky k nám má moc proměnit a uzdravit naše srdce. Jeho dílo osvobození, proměny a obnovy dnes pokračuje ve světě skrytě a často pomalu - od srdce k srdci. Jeho postup je zároveň nezastavitelný - jako "kvas v těstě". Až "prokvasí všechno těsto", až plně nastane ono kýžené vysvobození sténajícího stvoření, až "přijde Boží království", nebudou už hříchy, nemoci, zemětřesení, sucha, povodně, hladomory, války, křivdy, nenávisti, žádná zloba a žádná bolest. Dokonce ani smrt už více nebude. Celé stvoření bude "nové", obnovené Jeho láskou. (Iz 65:17-25, Zj 21:1-5). To je "požehnaná naděje" kterou křesťané chovají a kterou jsou povoláni sdílet jakožto "dobrou zprávu" se vším stvořením (Marek 16:15, 2Kor 5:17-20).



Řekl bych proto, že úkolem nás křesťanů není vnucovat biblické normy okolní sekulární společnosti - je to jednak neúčinné a jednak nám Bible nic takového neukládá. Výzva, kterou před nás klade, je mnohem náročnější: Máme vytvářet a nabízet pokornou, radikální alternativu k mainstreamu, totiž ježíšovské společenství lásky, jež bude okolnímu světu divem a "znamením budoucího věku". Až budou lidé žasnout nad naší svatostí, radostí, pokojem a láskou, jistě budeme mít řadu příležitostí podělit se s nimi o evangelium. Bohužel však, často býváme spíše vnímáni jako ti, kdo chtějí svým bližním tahat pověstnou třísku z oka, a z vlastního oka nám přitom trčí trám... Proto bych rád jako příspěvek do debaty o homosexualitě navrhl: Nechceme-li si dveře evangelia v naší zemi ještě více zabouchnout, zameťme si před vlastním prahem. Varujme se "kvasu farizejství". Nenechme se strhnout k boji, který není náš. Vždyť "Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší..." (1Tim 1:15).

Srdečně, v Jeho lásce
Saša

pátek 29. července 2011

Vzhlédnout k nebi
Drazí,

tak je tu znovu víkend a já vás znovu zdravím a zvu na naši pravidelnou hostelní bohoslužbu.

Během týdne jsem se v myšlenkách vracel k našemu setkání minulou neděli - jsem moc vděčný za možnost společně nejen naslouchat slovům Písma, ale i společně přemýšlet, diskutovat, hledat odpovědi, anebo alespoň klást otázky. (Pro vás, kdo jste tam nemohli být: udělali jsme si čas na reflexi a diskusi o nedávném neštěstí v Norsku, zejména o tom, že se dotyčný vrah označil za "křesťana". Zamýšleli jsme se nad tím, co to znamená být křesťan a jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a "křesťanismem" - tedy ideologií, která se jen Bohem zaštiťuje, aniž by měla Kristova ducha. Věřím, že je to závažná otázka pro každého z nás...)

Na tuto neděli nám křesťanský liturgický kalendář předkládá text z Matouše 14:13-21 o Ježíšově nasycení zástupů pěti chleby a dvěma rybami. Rád bych se spolu s vámi pozastavil nad jedním téměř nenápadným detailem tohoto příběhu. Čteme, že v této situaci nouze a očividné bezmocnosti tváří v tvář výzvě okamžiku Ježíš "vzhlédl k nebi" (v. 19). Věřím, že právě v této nenápadné zmínce tkví bod obratu a klíč k celému příběhu. Ale o tom více až v neděli od 17 hod. v Mosaic House ... :-)

Ať už jste na cestách nebo trávíte léto v Praze, všem přeju pokoj a milost na naší Cestě za Ním.


S pohledem k nebi,
Saša

pátek 22. července 2011

Bůh plánu "B"

Drazí,

při pohledu z okna nebo procházce venku má člověk pocit, že letošní léto se asi nějak porouchalo. Jakoby soubor "léto" nešel downloadovat, byl poškozen nebo nebyl nalezen. Jenže - to, co může některé z nás frustrovat, může být pro jiného dobrou zprávou. Jak víte, v červnu jsem trochu cestoval v USA a byl jsem mj. v místech, kde ani v noci nebylo možné venku posedět, protože vlkost neklesala pod 98% a teplota pod 30°C. Když tu teď byl jeden z amerických přátel na návštěvě, nemohl si toto naše "porouchané" léto vynachválit - jako bychom tady měli puštěnou centrální klimatizaci! :-)

A tak teď občas přemýšlím o tom, jak to, co v danou chvíli z našeho pohledu vypadá jako špatná zpráva, se později při pohledu zpět nebo odjinud ukáže být dobrou zprávou, za kterou je člověk nakonec vděčný. Může to být promarněná příležitost, ujetý vlak, rozchod s přítelem, cokoliv, co "nevyšlo".
Teprve později zjišťujeme, že kdyby býval vyšel původní "plán A", nikdy bychom nezažili "plán B". Myslím, že jak v Bibli, tak v životní zkušenosti vidíme, že Bůh je Bohem plánu B. Nebo taky plánu C. Nebo D, E, F atd. Znovu a znovu čteme, že je "trpělivý, laskavý, dlouho shovívající". Přesto míváme někdy pocit, že jsme "prošvihli Boží plán". Já osobně ale na žádný takový "plán" nevěřím. Nevěřím, že jsme loutky v jeho plánu, v jakési monstrózní vesmírné Pětiletce! Nevěřím, že jsme figurky na jeho šachovnici, a když náhodou použijeme svobodnou vůli, tak on řekne: "Sorry, pěšáku, jsi mimo můj plán, takže nazdar, s tebou končím!"

Zároveň ale věřím, že Bůh má svůj sen o nás, svou touhu, svou představu. Už první, co o nás říká, je určité tvůrčí (nebo rodičovské) snění: "Učiňme člověka podle našeho obrazu...". A tak tedy jako rodič má i představu, co je pro nás dobré a nejlepší a tuto představu nám sděluje ve svém Slově a skrze svého Ducha. Ale jestli tuto představu poznáme, jak se s ní popasujeme a nakolik se s ní ztotožníme, to už je na nás - a to je vlastně příběh naší duchovní cesty, naší pouti životem.

No tak vidím, že se tentokrát páteční pozvánka rozrostla do malého kázání, snad mi prominete... :-) Třeba to přijde vhod těm z vás, kdo budete tuto neděli někde na cestách a nebude moci být s námi od 17 hod. v Mosaic House. S těmi z vás, kdo naopak přijdou, se podíváme na závěr 13. kap. Matouše, kde je pár kratičkých, ale poměrně překvapivých Ježíšových podobenství o Království. Týkají se hlavně hledání skrytých cenností - a placení ceny za jejich získání. Ale nechci předbíhat a začínat tu další kázání! :-)

Tak se už těším, jak nám Boží Duch pomůže při našem setkání tyto obrazné hádanky otevírat a jak skrze ně třeba čerstvě poznáme Boží vůli - nebo spíš Boží touhu, chcete-li...

Každopádně přeju všem krásný, i když třeba zatažený a deštivý (ale kdo ví?) víkend!
Saša

pátek 15. července 2011

Veselé náboženství



Drazí,

nevím, jak vy, ale já mám dnes pocit, že bych měl být Bohu vděčný. Nějak to někdy nestíháme, jako bychom měli smysly trénované vnímat potíže, trable a neúspěchy, zatímco ty dobré věci jakoby nestojí za zmínku. Možná jsme odmalička nějakou zpětnou vazbu slýchali (od rodičů, učitelů, šéfů...) jen, když bylo "něco špatně", tak si ani nejsme zvyklí uvědomovat, co všechno "je dobře"... A možná hlavně v Česku je povinné na dotaz "Jak se máš?" odpovídat ve stylu "Ále, to víš, jak se dá..."

A přitom Bible nám předkládá veselé náboženství... Už ve Starém zákoně spočívala v podstatě veškerá náboženská povinnost v tom, jít do Jeruzaléma třikrát za rok slavit velké svátky (Velikonoce, Letnice a Svátek stánků) a doma oslavovat jednou týdně - v den šabatu.
Nový zákon nám pak říká, že "nyní zůstává svátek lidu Božímu" (Žid 4:9) a výzva "stále se radujte" se zde opakuje znovu a znovu (Filip 3:1; 4:4; 1Tes 5:16). V 1Tes 5 je k této výzvě připojeno ještě pár dalších, například: "Za všech okolností buďte vděční" (v. 18)... to mi připadá jako klíč - rozhlídnout se okolo - po okolnostech, ale i za ně, pod ně a nad ně, vzhlédnout k nebi jako Ježíš, když lámal chléb, než byl zrazen, a být vděčný... to je myslím nejlepší antidepresivum, nejjistější zdroj radosti.



Chce to ale možná tréning, zvlášť kvůli té naší reptalské české nátuře. Takže za co můžu být třeba tento týden vděčný já?
- naše vydavatelství dostalo zakázku, na které vydělá...
- dostali jsme autorská práva na skvělou knížku...
- viděl jsem se s přáteli z Pekingu, Berlína, Nového Zélandu, Švýcarska a Prahy...
- dnes mě jeden kamarád pozval na oběd na výborný steak...
- náš syn si předevčírem tím rozbitým sklem neprořízl tepnu, šlo to kousek vedle...
- v posledních dnech vnímám nové nutkání k modlitbě a Ježíšovu přítomnost...
- dnes je to 22 let, co jsme s Katkou manželé - a nejlepší přátelé...

Co na to říct? Jedině: Bože, díky!!!
Radši už skončím, jen jsme nás chtěl všechny povzbudit a možná vyprovokovat - je toho tolik zač můžem být vděční, jen se to možná potřebujeme naučit :-)

V neděli se opět sejdeme v Mosaic House, mj. proto, abychom našemu Bohu děkovali za život, který nám dává.
Já s Klárou budu v Ostravě na festivalu Colours, kde budeme s kapelou The Violet Burning rozsívat semínka evangelia - tak prosím i o vaše modlitby.
Ondřej s Mathiasem se - s pomocí všech přítomných - postarají o kázání. (Škoda, že nemůžu být na dvou místech najednou, už vám závidím!)

Pokoj všem, vzdáleným i blízkým! (Ef 2:17)
Saša